Prosím tě, ty už radši nezpívej...

Napadlo mě takové srovnání. Když prvňáčkovi nejde počítání, řekne mu snad někdo "Prosím tě, ty už radši vůbec nepočítej."? Ne, naopak ho podporují, aby počítal o to víc, a snaží se mu pomoci, aby to zvládl.
Když třeťákovi nejdou vyjmenovaná slova, řekne mu někdo "Prosím tě, ty už radši všechna i/y vynechávej!"? Ne, podporují ho v tom, aby obojetné souhlásky a příslušná i/y zvládl.
Když je školák neohrabaný, běhá pomalu a ještě u toho supí jako lokomotiva, řekne mu někdo "Prosím tě, ty už se radši moc nepohybuj!"? Ne, podporují ho v tom, aby se hýbal víc a stal se obratnějším a vytrvalejším.

Tak proč tedy, když dítě zpívá falešně nebo jinak nelibě, jediné, co uslyší, je "Prosím tě, ty už raději nezpívej!"? A nikdo se nesnaží takové dítě podpořit a povědět mu jak na to, aby se jeho zpívání zlepšilo. Proč tomu tak je? Je to tím, že ti kritici sami nevědí jak na to, a nepovažují za důležité najít někoho, kdo by dítěti mohl pomoci? je to tím, že zatímco psaní, počítání a pohyb se pokládají za životně důležité, zpěv je považovaný za jakousi zbytnou kratochvíli?

Znovu a znovu se účastníci mých kurzů udiveně ptají: "Proč nám to nikdy neřekli? Proč nás to nenaučili ve škole? Vždyť je to jen pár věcí, které když dodržím, tak najednou zní hlas zvučně, příjemně, a můžu ho ovládat?"
Přitom zpívání není jen zábava, náš hlas propojuje tělo s naší bytostí (proto v něm slyšíme emoce i city) - a díky tomu ho můžeme dokonce používat jako terapeutický nástroj.

Kdyby vás zajímalo víc o tom, jak v sobě můžete objevit zvučný a krásný hlas, podívejte se mou nabídku v sekci Zpívání - kurzy a lekce.

No a kdybyste chtěli vědět, co můžete hlasem udělat pro svou psychiku a proměnu života, zamiřte do oddělení Seberozvoj - konzultace a kurzy.

Ráda se s vámi setkám!