Vy neznáte Maxe Brauna? Aneb óda na varhany

Vždycky jsem milovala zvuk kostelních varhan. Jejich velebný, vznešený, ohromující zvuk umocněný akustikou kostela mě hluboce niterně oslovuje. Kdykoli jsem šla kolem nějakého kostela a zevnitř se linula varhanní hudba, nedalo mi to, abych se nezastavila nebo nešla dovnitř a neposlouchala. Dostala jsem dokonce kdysi od rodičů dlouhohrající desku s varhanními skladbami, a tu když jsem si pustila, propadla jsem se do nějaké jiné dimenze. 

Dostala jsem dokonce párkrát šanci si na opravdické varhany i zahrát - v kostele Sázavského kláštera, když jsem tam o prázdninách prováděla a bylo třeba zaskočit za varhanici při mši. Bohužel jsem ale byla velmi liknavou žačkou, pokud jde o hru na klavír, takže o nějaké budoucí hře na varhany nemohlo být řeči. 

Ovšem jednoho dne jsem si pořídila klávesy, a na nich objevila mezi spoustou jiných volitelných nástrojů i kostelní varhany. Jaká nádhera moci si doma sama vyluzovat ty majestátní tóny a harmonie. Tedy... tady je takový menší kamínek úrazu, protože nepřílišná zběhlost ve stupnicích a akordech mým prstům poněkud brání v rozletu. 

No ale majíc na paměti své nové heslo "dokonale nedokonalá", vzpomněla jsem si dnes na film Roztomilý člověk (1941), kde Oldřich Nový předstíral, že je (neexistující) slavný hudební skladatel Max Braun a na žádost přítomných "zaimprovizoval" na piano (na jeho krátké "vystoupení" se můžete podívat zde), a
s gustem jsem se posadila k nástroji a užila si svou maxbraunovskou improvizaci. A teď si ještě užiju to, že své nedokonalé dílko zde zveřejním. Jak se vám líbí? ☺︎