Zapomenutá písnička

Za svůj dosavadní život jsem napsala jen asi tři písničky, pokud počítám pouze ty, které jsou moje se vším všudy - melodie, text i doprovod. Je to tím, že jsem nikdy neměla nějaké puzení psát písně, spíš jsem to jen tak zkoušela, jestli jsem toho schopná, byla to pro mě jakási intelektuální výzva. Přesto mi výsledná dílka z dob táborových písní nepřijdou zase tak špatná, i když v nich asi není ta pravá hloubka a niternost. Tedy to platí pro ty první dvě písničky z raného mládí. Obě jsem měla zapsané, ale po různých stěhováních se mi dochovala jenom jedna. Když jsem se teď snažila si tu nedochovanou vybavit, postupně, jak se vymetaly pavučiny z mozkových synapsí a leccos se propojilo, jsem si vzpomněla na tři čtvrtě textu, zbytek je zatím zapadlý kdesi v hlubinách paměťových úložišť. Tak jsem si ji, byť neúplně a - protože se moc neumím doprovázet na kytaru - poněkud kostrbatě zazpívala. A potom i tu druhou, dochovanou.

Třetí skladba je trochu - vlastně docela hodně - něco jiného. Tu jsem složila v krušné době rodičovské "dovolené" s dvěma malými dětmi, a zároveň naprosto nulovým citovým zázemím, bez jakýchkoli vyhlídek na zlepšení. Ale jednoho dne se mi přece nečekaně otevřely dveře ven, a já jsem se rozhodla jimi projít. A
z toho zoufalství a následné naděje na nový život jsem se (anglicky) vyzpívala v gospelové písni. Nebudu zastírat, že jsem na ni celkem hrdá ☺︎. Nahrála jsem si ji, když jsem se uzdravovala z nachlazení (které obvykle přichází, když je toho na nás moc), můžete si ji poslechnout tady.

V současné době mě nesmírně baví zpívat beze slov. Můžu vypnout levou hemisféru a nemyslet na to, jestli něco zapomenu nebo nezapomenu. Prostě pohoda...