Znáte nejrychlejší skladbu světa?
I hudba má své rekordy, které jsou stejně jako ve sportu postupem času překonávány s rozvojem technických možností. Nejrychlejší skladbu jste asi slyšeli, ale ta nejpomalejší - ještě stále hraje…
Existuje mnoho skladeb, které mají velmi rychlé pasáže, v notách obvykle uvedených pokynem "presto" - velmi rychle nebo "prestissimo" - nejvyšší rychlostí. Německý skladatel Robert Schumann dokonce v úvodu své Sonáty pro piano č. 2 napsal "So rasch wie möglich" - tak rychle, jak je to jen možné, a někteří poukazují na to, že chtěl po pianistech zázraky, když v další části skladby požadoval, aby hráli "schneller" - rychleji, a "noch schneller" - ještě rychleji (mezi těmito pokyny ale ignorují jedno místo, na kterém je vyznačeno "ritardando", tedy postupně zpomaleně).
Ovšem skladbu, která by probíhala v takovém trysku celá, znám jen jednu, a to je Полёт шмеля, neboli Let čmeláka od ruského skladatele Nikolaje A. Rimského-Korsakova. Určitě už jste ji někdy slyšeli, i když si ji třeba podle názvu hned nevybavíte. Že je to skladba opravdu hodně rychlá, lze krásně vidět na provedení přepisu této původně orchestrální mezihry z opery Pohádka o caru Saltánovi do verze pro piano, vytvořené jiným slavným ruským skladatelem - Sergejem Rachmaninovem. V ukázkovém videu ji klavírní virtuoz W. V. Liberace hraje nejprve klasicky (od 0.33), a pak v taneční podobě boogie (od 1.06).
Možná jste už také slyšeli o kuriózní hudební skladbě jménem 4′33″ (4 minuty 33 vteřin), jejíž publikum si po uvedenou dobu vychutnává absolutní - ticho. Ovšem muzikanti s dirigentem podávají po celou dobu skutečně soustředěný výkon, jak se můžete přesvědčit třeba na tomto záznamu z vystoupení Berlínské filharmonie. (Líbí se mi některé komentáře pod videem, např. "No skvělý, teď to z tý hlavy nedostanu." "Konečně něco, co si můžu pouštět na plný pecky!" "Na těch umělcích je obdivuhodné, že si všichni dokázali udržet naprosto vážnou tvář po celé čtyři a půl minuty. Já bych to nedokázal.")Je to taková hudební obdoba konceptuálních umělců vystavujících prázdné plátno… Autorem této skladby, dá-li se tak nazvat, z roku 1952 je americký skladatel John Cage. Byl to průkopník neurčitosti v hudbě a také nestandardního používání hudebních nástrojů. Psal třeba skladby pro klavír, mezi jehož struny a kladívka se umístily různé předměty, a tím se změnil jeho zvuk.
Tento John Cage - podle hudebních kritiků jeden z nejvlivnějších skladatelů 20. století - v roce 1987 složil skladbu, která ho doslova přežila. Jedná se o dílo nazvané Organ2 /ASLSP (Varhany2/As Slow As Possible - tak pomalu, jak jen možno), jehož partitura má sice pouze osm stran, ale protože se má hrát co nejpomaleji, je jen na varhaníkovi, kolik hodin mu skladba zabere - jsou známa živá provedení této skladby trvající 8 až 24 hodin.
V německém kostele svatého Burcharda v Halberstadtu ovšem nejsou žádní troškaři. Speciálně pro toto představení postavili varhany, jejichž měchy zajišťují neustálý přísun vzduchu a pedály právě hrajících tónů jsou stlačeny pomocí pytlů s pískem. Místní se totiž rozhodli, že u nich bude tato skladba přehrána za rovných 639 let. Toto mnohogenerační veřejné předvedení skladby začalo v září roku 2001 - tichem, protože skladba začíná pomlkou, které skončilo až v únoru 2003, kdy se rozezněla první píšťala.
5. února letošního roku jste v kostele v Halberstadtu po třech letech mohli být - se vstupenkou za až 200 € - svědky další změny akordu; někteří lidé si prý své místo na tuto událost zarezervovali už roky dopředu, a na "koncert" se sjeli nadšenci z různých kontinentů. Pokud jste to nestihli, nezoufejte. Vzhledem k tomu, že přehrání skladby Organ2 /ASLSP bude trvat až do roku 2640, můžete se do Halberstadtu vypravit někdy jindy - třeba hned na nejbližší termín 5. srpna 2026.